Pylová alergie není výsadou pouze jara, ale může se objevit i v průběhu ledna, který není zrovna typickým měsícem na alergie. Tehdy obvykle začínají jako první kvést lísky, postupně se přidávají další dřeviny (olše, břízy a jiné). Lísky najdete v přírodě jako planě rostoucí i šlechtěné v zahrádkách. Jako poslední naopak zakončují pylovou sezónu byliny.

Pylová sezóna začala. Od poloviny února kvete olše a vzhledem k teplému počasí se brzy může přidat i bříza, vrba a topol. Tyto dřeviny obsahují středně silné až silné alergeny a čekárny alergologů se začínají plnit. Příznaky alergie navíc umocňuje teplé, suché a větrné počasí. Vyhýbejte se procházkám podél vodních toků a okrasným parkům, kde se olše často vysazují a patří k nejčastějším pylovým alergenům.

V březnu trápí alergiky hlavně pyly ze stromů, konkrétně jde nejčastěji o břízu, dub, jalovec, jilm, tis nebo topol. Asi nejtypičtějším a nejdráždivějším alergenem na jaře je bříza. Tehdy dozrávají její pylová zrna, uvolňují se do vzduchu a jsou větrem odnášena i na větší vzdálenost od stromů. Proto se mnoho alergiků diví, proč jim otékají oči a trápí rýma, když se v okolí zrovna žádný strom nenachází…

Jarní příroda se definitivně probouzí a čaruje svou krásou. Nejdráždivějšími dubnovými alergeny jsou pyly vrby smuteční a vrby jívy. Zákeřné jsou především jehnědy těchto stromů, nazývané “kočičky”, které si tak rádi trháme domů do vázy. Kvetou zpravidla od března do května a v dubnu dosahují vrcholu. Jsou plné jemného, agresivního pylu, který je díky své malé hmotnosti roznášen větrem do širokého okolí.

Nejnáročnějším měsícem pro alergiky je květen až červen. V tomto období rozkvétá řada stromů i keřů a příznaky pylové alergie jsou nejsilnější. O tom ví své každý alergik. Začíná pylová aktivita travin i jitrocele. Dále je třeba počítat s pylovými nánosy smrku a borovice. Potrápit dokážou pyly konkrétně z břízy, borovic, javoru, jasanu, smrku, vrby či lípy. Mezi velmi silné alergeny se řadí také dub, který hojně roste v listnatých i smíšených lesích, ale najdeme ho i ve větších zahradách. Víte, jak od sebe rozeznat dub letní a zimní? Je to jednoduché!  Rozdílná je délka řapíku u listu. Léto představuje kraťasy a krátký rukáv, a tak i řapík je kratší, zatímco u dubu zimního je řapík dlouhý i pár cm. 

V červnu doznívají alergie na pyly stromů, ale pylová sezóna zároveň graduje. S jarně-letním oteplením stoupá koncentrace všech pylů v ovzduší, kde dominuje pyl travin, smrku, borovice, kopřivy a dalších. Začínají kvést byliny a trávy, především začíná sezóna pylu jitrocele a šťovíku. Nastupuje kvetoucí bez, který se řadí k významnějším alergenům. Právě bez černý je hojně rozšířený, protože se jedná o okrasný keř, který se vyskytuje jak v zahradách, tak u méně udržovaných cest, při okrajích lesů i v městských parcích. Dalším významným alergenem, který může kvést od května do června je celosvětově rozšířená obilnina - žito seté. 

V létě jsou dřeviny na ústupu a nejaktivnější, co se pylu týče, jsou právě byliny a trávy (jitrocel, šťovík, kopřivovité, merlíkovité, pelyněk, chmel, ambrozie, pýr, srha, kostřava, medyněk, jílek, kukuřice, lipnice, bojínek, rákos, psárka). Riziko projevů alergie trvá prakticky celý měsíc. Suché, slunné a větrné počasí alergikům paradoxně přitěžuje, naopak déšť vzduch pročišťuje od poletujícího pylu. V ovzduší během července dominuje pyl travin, jitrocelu, šťovíku a kopřivy, ke konci července lze očekávat pylovou aktivitu pelyňku. Kopřiva dvoudomá roste obecně na rumištích, v příkopech, podél cest a plotů, v křovinách i vlhčích lesích, od nížin až po hory. Můžeme se s ní setkat prakticky kdekoliv. Během teplých dnů se zvýšenou aktivitou alergenů je tedy lepší zdržovat se doma a pokud možno co nejméně větrat.

Samý vrchol léta patří rostlinám – zejména travinám a obilovinám, které vadí zhruba každému druhému pylovému alergikovi. Z bylinek na vás může velice agresivně působit hlavně pelyněk a trávy z čeledi lipnicovitých. Kvetou od května až do září a jen těžko se jim vyhnete. Některé druhy pelyňku mají rády vodu, proto se hojně vyskytují podél řek a potoků. Mezi další srpnové alergeny z řad bylin se řadí ambrózie, jitrocel, šťovík, merlík bílý, kopřivovité byliny, heřmánek, pampeliška nebo chmel.

Září je měsícem, který už alergiky tolik netrápí, přesto někteří nemají klid ani na podzim. Pyly ze stromů skončily, stále však mohou pozlobit traviny, byliny nebo třeba kukuřice na polích. Velmi dráždivým podzimním alergenem je pelyněk, který patří mezi silné alergeny pozdního léta a právě začátku podzimu, nebo plevel vznešeného jména: ambrózie. Kromě pylových alergenů myslete i na nebezpečí tzv. zkřížených alergií. Některé potraviny rostlinného původu obsahují látky podobající se pylům, tělo je nedokáže odlišit a reaguje i na tyto potraviny. Nejčastěji jde o alergii na kořenovou zeleninu a aromatické koření (anýz, fenykl, kmín, libeček…).

I když se příroda pomalu chystá k zimnímu spánku, odkvetením travin alergická éra nekončí. Hlavními alergeny podzimu zůstávají plevelné byliny pelyněk a ambrózie, z travin už jedině rákosy. Zatímco přes léto se dostanou do popředí pylové alergie, na podzim začnou hrát hlavní roli plísně, které jsou v přírodě stále a nevyhneme se jim ani doma. Pokud víte, že jste silně alergičtí právě na plísně, vyhýbejte se vlhkému prostředí, kde se jim mimořádně daří. Doma či na chalupě dostatečně větrejte. Podobně jako pyly či plísně nás mohou pozlobit i roztoči. Důležité je pravidelně prát a měnit ložní povlečení, které po ukončení pylové sezony po vzoru našich babiček nechávejte vyvětrat na sluníčku.