Otoky: příznaky a léčba

Otoky jsou velmi častým problémem, vyskytujícím se zejména v dospělé populaci. Mohou postihnout různé části těla, ale především jimi trpí dolní končetiny. Jde o fyziologický jev spojený s hromaděním nadměrného množství tekutiny ve tkáních, což způsobuje zvětšení objemu postižených oblastí. Akutní otoky se objevují náhle a jsou spojeny s bolestí, zatímco chronické otoky trvají déle než 3 měsíce a bývají známkou závažnějšího zdravotního problému.

Otoky mohou mít několik různých příčin. Mezi hlavní příčiny lokálních otoků patří zranění, záněty a infekce:
 

• Zranění může způsobit otok v důsledku hromadění tekutiny v postižené oblasti.
• Zánět způsobený infekcí nebo alergickou reakcí může vést k otoku vlivem zvýšeného průtoku krve a permeability cév.

Systémové otoky jsou často spojeny se závažnými zdravotními problémy:
 

• Srdeční selhání může způsobit otok v dolních končetinách kvůli narušenému krevnímu oběhu.
• Renální a jaterní onemocnění mohou vést k retenci tekutin v těle a následně k otokům.
• Alergické reakce mohou způsobit otoky dýchacích cest nebo v obličeji.

Mezi nejčastější typy otoků patří následující:

Diagnostika otoku je klíčovým krokem k zjištění příčiny a zvolení vhodné léčby. Lékař se nejdříve snaží zjistit anamnézu, která zahrnuje podrobný rozhovor s pacientem, ve kterém lékař zjišťuje relevantní informace, jako je doba trvání otoku, co mohlo předcházet vzniku a jaké další příznaky pacient pociťuje. Během klinického vyšetření lékař pozoruje otok, hodnotí jeho velikost, barvu, teplotu a bolestivost. Toto vyšetření pomáhá určit, zda jde o otok akutní nebo chronický.

Důležité informace o stavu pacienta mohou poskytnout také laboratorní testy. Konkrétně pak krevní testy dokáží odhalit hladinu bílkovin, elektrolytů, leukocytů a dalších ukazatelů, které mohou poukazovat na problémy s ledvinami, játry nebo na srdeční selhání. Pokud příčinu nelze odhalit prostřednictvím laboratorních testů, lékař může přistoupit k zobrazovacím metodám:
 

• Ultrazvuk dokáže odhalit, jestli je otok spojen s tekutinou, cystou nebo nádorem. Je to neinvazivní metoda, která je často používaná pro vyšetření periferních otoků.
• Magnetická rezonance (MRI) může být užitečná při diagnostice centrálních otoků nebo otoků vnitřních orgánů
• Výpočetní tomografie (CT) může poskytnout detailní snímky těla a také pomoci identifikovat příčinu otoku, zejména u obtížně dostupných oblastí.

Základ úspěchu spočívá ve správném odhalení a zaléčení vyvolávající příčiny. Mezi závažné případy patří zejména otok dásně kolem zubů, atypický či velký otok po bodnutí hmyzem s alergickou reakcí, otok kolem oka či jiný náhlý otok obličeje. Pod­ceňovat byste ale neměli ani otok kotníku či otok kolene a další typické potíže pohybového aparátu, zejména pak po úrazu.

Ke snížení otoku a bolesti lze přistoupit symptomatickou léčbou, například diuretika mohou pomoc odstranit nadbytečnou tekutinu z těla. Nošení kompresních punčoch nebo bandáží může snížit otok tím, že tlakem podporuje odvod tekutiny z postižené oblasti. Úlevu poskytnou také studené obklady, jelikož zužují cévy a snižují průtok krve.

Při periferních otocích mohou být účinné fyzioterapie a rehabilitace, jelikož cvičení a rehabilitační programy pomáhají obnovit sílu a funkci postižených končetin. Také zvedání postižené končetiny nad úroveň srdce pomáhá snížit otok tím, že usnadňuje odtok tekutiny.

I když otoky samy o sobě mohou být nepříjemné, v některých případech mohou vést k různým komplikacím. Pokud otok není řádně léčen, trvá déle než tři měsíce nebo pokud je základní příčina problému chronická, může se vyvinout chronický otok, který je obtížně léčitelný a může se stát dlouhodobým zdravotním problémem.

Otoky mohou být navíc citlivé na infekce, a to zejména pokud jsou spojeny s poraněním nebo chirurgickým zákrokem. Infekce v místě otoku může nastat, pokud se bakterie nebo jiné mikroorganismy dostanou do postižené oblasti. Infekce může způsobit zhoršení otoku, zvýšení bolesti a může se šířit do okolních tkání.

Pokud otok není řádně léčen, může vést k trvalé ztrátě funkce postižené části těla, to může znamenat omezenou pohyblivost, slabost nebo dokonce trvalé poškození tkání.

Otoky mohou být způsobeny různými příčinami a postihnout různé části těla. Je důležité včas identifikovat příčinu otoku a zahájit vhodnou léčbu. Prevence pak hraje klíčovou roli v předcházení otokům a zamezení jejich návratu. Pacientům se doporučuje dodržovat zdravý životní styl, omezit sůl a alkohol. Pokud se objeví otok, který trvá déle, zhoršuje se nebo pokud se objeví nové příznaky, konzultujte to s lékařem. Včasná diagnostika a léčba mohou pomoc minimalizovat komplikace a zlepšit kvalitu života pacientů.

Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

NAVRÁTILOVÁ, MUDr Zuzana. Diferenciální diagnostika a léčba otoků dolních končetin. Dermatologie pro praxi, 2013, 79–80.

VOJÁČKOVÁ, Naděžda. Aktuální pohled na léčbu lymfedému. Medicina Pro Praxi, 2021, 18.5.

WALD, M.; VÁCHOVÁ, H. Lymfatické otoky a jejich léčba. KOLÁŘ, P. et al. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009, 597–600.

https://www.ncbi­.nlm.nih.gov/bo­oks/NBK279409/

https://www.ma­yoclinic.org/di­seases-conditions/ede­ma/symptoms-causes/syc-20366493

https://my.cle­velandclinic.or­g/health/dise­ases/12564-edema

https://www.web­md.com/heart-disease/heart-failure/edema-overview

https://www.me­dicalnewstoda­y.com/articles/159111