Moment mezi přivoláním záchranky a jejím příjezdem je stěžejní pro
vývoj situace. Na kurzech první pomoci by se toho moc neučilo, kdyby pouhé
vytočení linky 155 a čekání na zachránku stačilo.
Když člověk nemůže normálně dýchat, jeho mozek vydrží bez kyslíku
zhruba 5 minut, než začnou odumírat buňky a nastanou nevratné změny.
Proto se při resuscitaci stlačuje hrudník – simuluje se tím
funkce srdce, aby vypudilo krev do oběhu a při povolení hrudi ji
opět nasálo. Včasnou resuscitací tak můžete zabránit trvalým
následkům, i když jste zasáhli laicky.
Cílem resuscitace je především překonat období mezi zástavou oběhu a
příjezdem odborné pomoci.
Zkontrolujte bezpečnost okolí, než se k postižené osobě přiblížíte. Pokud nejste v pozici, kdy můžete situaci bezpečně posoudit (např. jste s malým dítětem), požádejte kolemjdoucí.
Není třeba hned fackovat někoho, kdo si jen zdříml u pikniku. Nejprve osobu několikrát hlasitě oslovte a pokud nereaguje, zatřesení za ramena postačí k určení, zda bude třeba poskytnout první pomoc.
Když osoba nereaguje na zatřesení rameny, volejte 155 nebo požádejte někoho v okolí. Pokud si svou polohou nejste jistí, zmapujte své prostředí a nahlaste blízké zastávky veřejné dopravy, obchody, kina, rybníky atd. Ve větších městech si můžete pomoct číselnými štítky na lampách veřejného osvětlení.
Uvolněte postiženému dýchací cesty tak, že jej položíte na záda a zakloníte mu hlavu (jednou rukou na čelo, druhou pod bradu). Nikdy hlavu ani krk ničím nepodkládejte. Zhruba 10 vteřin věnujte kontrole dýchání a sledujte pohyby hrudníku. Zeptejte se sami sebe – dýchá stejně jako já? Za 10 vteřin by mělo dojít ke 2–3 normálním nádechům. Pokud dýchá normálně, udržujte hlavu v záklonu a vyčkejte příjezdu záchranky. Pokud nedýchá normálně (lapá po dechu, chrčí), bude nutné přejít k resuscitaci.
Zotavovací polohou na boku zabráníte dušení. Teď už jen čekejte na příjezd záchranky a kontrolujte dech. Pokud musíte odejít, např. kvůli určení vaší polohy pro záchranáře, také postiženého otočte na bok. Co nejrychleji se však vraťte, nebo požádejte kolemjdoucího, aby u postiženého zůstal.
Zotavovací či stabilizovaná poloha, kdy postiženého otočíte na bok, není správnou první pomocí pro člověka v bezvědomí. Pokud postižený dýchá, otočte jej na záda a zakloňte mu hlavu, aby se uvolnily dýchací cesty. Otočte jej na bok pouze tehdy, když mu něco vytéká z úst (např. zvratky), nebo krvácí z nosu, úst či uší. V těchto případech zotavovací poloha na boku zabrání případnému dušení. Dále je nutná, když potřebujete od postiženého odejít a nemůžete sledovat, jestli se nezačne dusit.
Po zatřesení rameny osoba nereagovala a po otočení na záda jste zjistili, že nedýchá nebo nedýchá stejně jako vy (chrčí, lapá po dechu jako ryba). Teď je čas resuscitovat a operátor záchranné služby vám u toho pomůže. Telefon položte vedle postiženého tak, abyste slyšeli instrukce a měli volné ruce. Ujistěte se, že postižený leží na pevném podkladu. Myslete na své bezpečí a pokud máte u sebe jednorázové rukavice nebo resuscitační roušku, neváhejte tyto ochranné pomůcky použít.
Masáž srdce se provádí stlačováním v oblasti střední hrudní kosti. Přiložte ruce hranou dlaně na střed hrudníku postiženého, prsty můžete proplést. Ruce propněte v loktech a celou vahou těla začněte hruď stlačovat zhruba 5 cm hluboko. Měli byste provést 100–120 stlačení za minutu, 2× za vteřinu. Rytmus 100 stlačení za minutu odpovídá dětské písničce Skákal pes přes oves. Při stlačování nechte ruce stále přiložené na hrudi, ale myslete také na úplné uvolnění tlaku na hrudník mezi stlačováním.
Nenechávejte mezi stlačováním prodlevu více jak 10 vteřin, umělé
dýchání provádějte pouze v případě, že jste prošli kurzem první
pomoci a víte, jak na to. Pokud začínáte být unavení a je to možné,
nechte se vystřídat.
Když jste u postiženého alespoň dva, jeden může resuscitovat a druhý
hledat AED (automatický externí
defibrilátor, zelené logo se srdcem a bleskem). Dispečer záchranné
služby vás informuje o jejich dostupnosti v okolí, často jsou např. na
nádražích, v obchodních domech, sportovištích, úřadech, školách nebo
vozidlech městské policie. AED je defibrilátor, který dokáže použít
i nevyškolený člověk. Po zapnutí vám bude dávat obrazové i hlasové
instrukce k použití.
Když není k dispozici AED, pak je ideální postup resuscitace 30 stlačení hrudníku + 2 vdechy z úst do úst, opakovaně. Ovšem pozor – dýchání by měl provádět pouze ten, kdo zná správnou techniku a vyzkoušel si ji na kurzu první pomoci. Bez těchto zkušeností je nejlepší pokračovat ve stlačování 100× za minutu. Naučit se umělé dýchání se nejvíce hodí při resuscitaci dětí nebo dospělých, kde bezvědomí nastalo dušením nebo tonutím. U resuscitace dětí a novorozenců se postup liší: hlava se dává do neutrální polohy nebo jen mírného záklonu, začíná se 5 vdechy a stlačuje se pouze dvěma prsty, nebo jednou rukou u větších dětí.
„Bezvědomí je stav, kdy člověk nereaguje na zevní podněty a
má povolené svalové napětí. Nejdříve je důležité zjistit stav
postiženého. Ležícího oslovíme, můžeme do něj drcnout a zjistit jestli
reaguje. Pokud nereaguje, zavolejte 155, popřípadě využijte aplikaci
Záchranka.
Pokud nemáte zkušenosti s první pomocí, nemusíte se bát, operátor vás
bude navádět. První pomoc u osob v bezvědomí se dělí na to zda
postižený dýchá nebo nedýchá. Pokud dýchá, pouze zakloníme hlavu a
čekáme na příjezd záchranky. Pokud nedýchá normálně je nutné zahájit
resuscitaci. Resuscitace se liší u kojenců, dětí, dospělých a
těhotných.“
Tato zvláštní, ale zdánlivě intuitivní reakce může být opravdu nebezpečná – podkládání hlavy taškou nebo něčím po ruce, hlavně aby postižený neležel hlavou na zemi, je v této situaci špatně. Naopak, nejdůležitější je hlavu zaklonit a uvolnit tak dýchací cesty.
Podobně jako u předchozí chyby, zaklonit postiženému hlavu je ten nejdůležitější první krok. Nesnažte se mu otevřít pusu a zkoumat, jestli mu nezapadl jazyk, nebo mu z tohoto důvodu hlavu předklonit. I kdyby dotyčný skutečně zapadlý jazyk měl, záklon hlavy ho vyřeší. Jednou rukou mírně tlačte na čelo, druhou dejte pod bradu a tlačte směrem vzhůru.
Ano, při velmi hlubokém stlačování můžete způsobit vykloubení nebo zlomeninu žeber. To ovšem neznamená, že jste selhali a je čas s resuscitací přestat. Nakonec je lepší, aby se postižený zotavoval ze zlomenin, než aby se nezotavil vůbec.
Stejně jako u zlomených žeber, i tato chyba souvisí se strachem ze způsobení dalšího poranění. Nejčastěji se lidé bojí pomoci těhotným ženám nebo mají strach, že má dotyčný poraněnou páteř. I kdyby s páteří raněného něco bylo, pořád mu můžete dát šanci na život. U těhotných je jediný rozdíl v postupu KPR – větší bříško tlačte jemně doleva, nebo lehce podložte pravý bok, a to kvůli syndromu dolní duté žíly. Jinak postupujte stejně, ať už máte podezření na jiné poranění, či ne.
Kontrola pulzu v minulosti patřila k vyšetření bezvědomého, ale tento krok se nyní považuje za zbytečný. Pokud dotyčný nedýchá (nebo nedýchá stejně jako vy), je to jasný signál – se srdcem není něco v pořádku a je třeba zakročit. Nahmatáváním pulzu byste získali jen další důkaz o něčem, co už víte na základě kontroly dechu. Navíc je nesmírně obtížné měřit tep v takto stresující situaci, proto tím nemarněte čas.
Vystudovala jsem obor Ochrany veřejného zdraví na Lékařské fakultě Ostravské univerzity. Témata zdraví a prevence jsou mi velmi blízká. V současnosti pracuji ve zdravotním ústavu na oddělení mikrobiologie vod, potravin a předmětů běžného užívání. S manželem máme masérský salón, kde se věnujeme nejen uvolňování svalů, ale i komplexní regeneraci těla a mysli. Ve svém volném čase ráda cestuji, chodím po horách nebo se věnuji józe.
Odborné rady a odpovědi na vaše dotazy, a to z pohodlí vašeho domova.