Únavový syndrom

Únavový syndrom, známý také jako chronický únavový syndrom nebo myalgická encefalomyelitida, je komplexní onemocnění, které se projevuje přetrvávajícím a nevysvětlitelným pocitem únavy. Pozdější označení syndrom chronické únavy (v orig. chronic fatigue syndrome [CFS]), u nás častěji označovaný jako chronický únavový syndrom, přetrvává po mnoho let díky nedostatečným znalostem etiologických činitelů a samotného procesu choroby. Z hlediska nedávného výzkumu a klinických zkušeností, které poukazují zcela zřetelně na rozšířený zánět a multisystémovou neuropatologii, je mnohem vhodnější a správnější používat odborné označení myalgická encefalomyelitida, protože tento pojem označuje základní patogenezi.

Tento stav značně ovlivňuje kvalitu života postižených, omezuje jejich schopnost vykonávat běžné denní činnosti a může vést k významnému snížení pracovní a sociální funkce. Příznaky mohou přetrvávat po velmi dlouho dobu a většina pacientů se nikdy plně neuzdraví a nevrátí se do plného fungování jako před onemocněním.

Obsah článku:

1. Co je únavový syndrom?
2. Příznaky únavového syndromu
3. Příčiny únavového syndromu
4. Diagnostika únavového syndromu
5. Léčba únavového syndromu
6. Život s únavovým syndromem
7. Prevence únavového syndromu
8. Závěr
9. Zdroje

Co je únavový syndrom?

Jedná se o vážné, chronické, komplexní, multisystémové onemocnění. Postižení pacienti jsou velmi často a výrazně omezeni v běžných aktivitách. Postižení jedinci často uvádějí, že se cítí neustále vyčerpaní a že jejich každodenní úsilí o zvládání běžných aktivit je pro ně velmi náročné.

Onemocnění může postihovat různé systémy těla, včetně nervového, hormonálního, imunitního a psychického. Přesná příčina únavového syndromu není známa, ale výzkumy naznačují, že by mohlo jít o kombinaci více faktorů, včetně genetických, environmentálních a psychologických.

Příznaky únavového syndromu

Příznaky únavového syndromu se mohou lišit mezi různými jednotlivci, ale typicky zahrnují chronickou únavu, která se zhoršuje po fyzickém nebo duševním úsilí. Mezi hlavní příznaky patří:

• limitující únava (dle některých kriterií trvající min. půl roku),
• migrující myalgie a artralgie,
• bolestivé stěhovavé parestézie,
• poruchy spánku,
• poruchy paměti a kognitivních funkcí (brain fog)

Mezi vedlejší příznaky patří:

• závrativost,
• poruchy rovnováhy,
• spánek bez odpočinku,
• anhedonie (neschopnost prožívat radost),
• neobvyklé reakce na medikaci,
• bolesti v krku,
• citlivé axilární a krční uzliny,
• dlouhodobá ponámahová malátnost,
• střídání relapsů a období zlepšení.

Příčiny únavového syndromu

Příčina není dosud známa. Přesná povaha této komplexní nespecifické poruchy není dosud plně objasněna. Za nejpravděpodobnější faktory se označují virové infekce a poruchy imunitního systému. Nejspíše však bude faktorů vzniku mnohem více a budou se patrně prolínat. ME/CFS se nejčastěji rozvine po prodělání infekční nemoci. Dalšími spouštěcími událostmi může být vystavení látkám znečišťujícím životní prostředí, chemikáliím a těžkým kovům.

Příčiny únavového syndromu nejsou plně pochopeny, ale mohou zahrnovat následující faktory:

• Virové infekce: Některé studie naznačují, že určité virové infekce mohou přispět k vývoji únavového syndromu.
• Imunitní dysfunkce: Poruchy imunitního systému mohou hrát roli v patogenezi tohoto syndromu.
• Hormonální nerovnováha: Abnormální hladiny určitých hormonů mohou být detekovány u některých jedinců s únavovým syndromem.
• Fyzický nebo emoční stres: Stresové události mohou někdy předcházet nástupu únavového syndromu.
• Genetické predispozice: Genetika může rovněž hrát roli v citlivosti jedince na vývoj únavového syndromu.

Právě oblast infekčních onemocnění, ať již prodělaných či probíhajících, byla v souvislosti s etiologií tohoto onemocnění dlouhodobě studována. Zvažovala se nákaza herpetickými i jinými viry,  ale i bakteriemi či mykotickými původci. Kauzální vazba na jakoukoliv infekci ale nikdy nebyla prokázána. Pracuje se však s předpokladem, že infekce mohou hrát roli jednoho z možných spouštěčů. Příčina tedy zřejmě není v určitém patogenu, ale spíše v reakci organismu na něj.

Diagnostika únavového syndromu

Diagnostika chronického únavového syndromu je založena na klinických kritériích při současném vyloučení jiné (organické) příčiny stavu. V posledních desetiletích se vyvíjela různá stratifikace příznaků, kterými byl syndrom definován. Diagnostika únavového syndromu je komplexní a většinou zahrnuje vyloučení jiných onemocnění, která mohou způsobovat podobné příznaky. Lékaři obvykle provádějí fyzikální vyšetření, laboratorní testy a zhodnocují lékařskou historii pacienta. Pacient s podezřením na tuto diagnózu by měl být vyšetřen neurologem, endokrinologem, revmatologem, imunologem, infektologem a psychiatrem/psycho­logem. Důležité je také hodnocení rozsahu a trvání únavy a jakým způsobem ovlivňuje běžné aktivity pacienta. Neexistuje specifický test pro diagnostiku únavového syndromu, proto je diagnostika často založena na kritériích, která definují tento syndrom a vylučují jiné možné příčiny únavy.

Dobře vedenou strategií se lze k správné diagnóze dopracovat – tento proces ale může trvat i roky. Mezi nejvýznamnější onemocnění, která musíme u pacienta se suspekcí na CFS zvažovat, patří: autoimunitní onemocnění (systémové autoimunity, myastenia gravis, systémový lupus erytematodes, sarkoidóza), imunodeficity, psychické poruchy (deprese, úzkostné poruchy), chronická zánětlivá onemocnění (zejména muskuloskeletální revmatologická onemocnění – revmatoidní artritida, polymyositida, polymyalgia rheumatica, fibromyalgie, Post-Lyme Diseases Syndrome), neurologická onemocnění (roztroušená skleróza, insomnie), endokrinní poruchy (zejména
tyreopatie), nádorová onemocnění a některé chronické choroby plic, srdce, zažívacího traktu, jater, ledvin či krve.

Léčba únavového syndromu

Léčba únavového syndromu se zaměřuje na zmírnění příznaků a zlepšení kvality života. Kauzální terapie neexistuje, léčba je založena více na nefarmakologických přístupech. Práce s pacienty s tímto onemocněním je velmi náročná, vyžaduje mnoho času, velkou trpělivost a podrobnou edukaci ze strany lékaře. Z klinické praxe -  tři oblasti nejdůležitější pro stabilizaci nemocného – imunita, psychika a režimová opatření. Zahrnuje individuálně přizpůsobený přístup, který může zahrnovat farmakologickou terapii pro řízení bolesti, spánkových poruch a dalších spojených stavů. Dále se doporučuje kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá pacientům lépe zvládat své příznaky, a postupné zvyšování fyzické aktivity podle schopností pacienta. Důležitá je také podpora a porozumění ze strany rodiny, přátel i zdravotnických pracovníků.

Denní režim a fyzické aktivity se podřizují aktuálnímu stavu pacienta. Není dobré pokoušet se únavu překonávat násilně prováděnou aktivitou. Naopak v období zlepšení jsou doporučovány přiměřené aktivity (procházky, cvičení, rekreační sport, práce na zahrádce atd.) kterými se zvyšuje celková kondice nemocného. Dalším užitečným opatřením je směrovat pacienta k principům racionální výživy a pestrému jídelníčku tak, aby potřebné minerální látky, vitaminy a živiny dostával v co nejpřirozenější podobě. Užitečná je podpůrná léčba minerálními látkami – hlavně hořčíkem, zinkem, selenem (je však nutno zvolit vhodnou formu, kterou je tělo pacienta schopno využít ve svém metabolizmu), vitaminy – hlavně ze skupiny B, ale i vitaminy C a E.

Život s únavovým syndromem