Deprese je duševní porucha, která
ovlivňuje miliony lidí po celém světě. Je charakterizována pocity smutku,
ztráty zájmu o běžné aktivity a nedostatek energie. Může mít vážné
důsledky pro jednotlivce, jejich rodiny i společnost jako celek. Přestože
je deprese často vnímána jako „smutek", je mnohem komplexnější a
zahrnuje širokou škálu emocionálních, fyzických a kognitivních
příznaků.
Deprese je stav
přetrvávající pokleslé nálady a ztráty zájmu o běžné činnosti.
Depresivní příznaky se mohou vyskytovat například
i v průběhu procesu truchlení, nebo i u jiných psychiatrických poruch.
Pokud ale přesáhnou určitou hranici klinické významnosti, jde
o depresivní poruchu, neboli klinickou depresi. Pro někoho může být
překvapením, že se deprese může projevovat různými způsoby. Rozlišujeme
několik typů deprese. Tyto typy se mohou lišit, ale všechny mají společné
to, že negativně ovlivňují kvalitu života jednotlivce.
Mezi tři základní typy deprese patří:
Dále můžeme rozlišovat tyto typy deprese:
Mírná, středně těžká a těžká deprese se liší podle míry závažnosti a počtu příznaků. Zatímco u lehké deprese může postačovat i psychoterapeutická léčba, těžší formy vyžadují podávání léků a často i hospitalizaci. Mírnější formy jsou naštěstí častější, než těžká deprese. Ta bývá doprovázena i závažnými příznaky narušení vnímání reality (např. halucinace, bludné představy) a někdy vyžaduje léčbu elektrokonvulzivní terapií.
Když převažuje pokles nálady a útlum, mluvíme o melancholické depresi, ale často se vyskytuje také deprese s výraznými úzkostnými příznaky, nebo s podrážděností. Existuje také atypická deprese, kdy se některé příznaky projevují odlišně od běžného průběhu deprese.
Depresivní příznaky mohou být důsledkem jiných potíží, například tělesného onemocnění, nebo i užívání léků. Depresí se může projevovat například porucha štítné žlázy, ale i řada jiných nemocí, zejména hormonálních a neurologických. I běžně užívané léky mohou způsobit depresi, jedná se například o léky na autoimunitní poruchy, kortikosteroidy, ale i mnoho jiných léků. Důležité je v těchto případech koordinovat léčbu s lékařem léčícím tělesné potíže.
V některých případech depresivní stav nereaguje dostatečně na léčbu. Je pak nutné zhodnotit, zda neexistují faktory, které depresivní stav udržují (typicky například užívání návykových látek, chronický stres nebo maladaptivní mechanismy jeho zvládání). Často je pak vhodné kombinovat léčbu psychiatrickou medikací a psychoterapií.
Období těhotenství, porodu a šestinedělí je také rizikové pro vznik deprese. Na jejím vzniku se mohou podílet tělesné změny, ale především také zátěž spojená s porodem, rekonvalescencí a péčí o novorozené dítě. Většina matek prožívá po porodu období pokleslé nálady či podrážděnosti, tzv. "Baby blues”, což je ale nutné odlišit od závažné deprese.
Pokud pacient onemocní depresí jednou, jde o depresivní epizodu. V případě, že se depresivní epizody opakují, jedná se o rekurentní depresi. Asi 50% pacientů prožije jen jednu depresivní epizodu. U druhé poloviny platí, že s každou další depresivní epizodou se zvyšuje riziko, že se deprese bude dále opakovat.
Reaktivní deprese má příčinu ve vnějších událostech, které pacienta zasáhly, zatímco endogenní deprese je považovaná za poruchu vycházející spíše z predispozice pacienta. Ve skutečnosti se ale u většiny pacientů hraje roli kombinace obou těchto faktorů a toto rozlišení se v klinické praxi příliš nepoužívá.
Deprese se může projevovat také převážně tělesnými příznaky. Někdy si ani sám pacient nemusí uvědomovat změny ve své emotivitě a psychologickém stavu. To může výrazně komplikovat diagnostiku deprese.
Jedná se o typ deprese, který je vázaný na roční
období, projevuje se opakovaně na podzim a v zimě. V léčbě lze
použít fototerapii, tedy stimulaci jasným světlem.
Příčiny deprese jsou často kombinací genetických, biologických,
environmentálních a psychologických faktorů. Mluví se o modelu
zranitelnosti a stresu. Někteří lidé mohou být geneticky
náchylní k depresi, nebo se v dětství naučit negativní a pesimistické
postoje. Když pak v životě nastane situace, kdy stres či traumatické
události přesáhnou zvládací kapacitu člověka, rozvine se deprese.
Jsou různé teorie, které se snaží depresi vysvětlit. Obecně známá je
takzvaná neurochemická hypotéza, kdy jsou za příčinu
depresivity považovány změny v neurotransmiterech, jako je serotonin a
noradrenalin. Jiná teorie mluví o ztrátě kapacity vhodně reagovat na stres
narušením tzv. osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny. Z psychologického
hlediska se za rizikový považuje negativní kognitivní styl,
který vede k pocitu bezmoci. Za rizikový faktor se považuje ztráta blízké
osoby v dětství. Dalšími faktory mohou být chronické nemoci, léky,
zneužívání alkoholu nebo drog a nedostatek slunečního svitu v zimních
měsících.
Příznaky deprese se mohou lišit od osoby k osobě, ale často zahrnují pocity smutku, beznaděje, ztráty zájmu o aktivity, únavu, potíže se spánkem, změny v chuti k jídlu, pocit bezcennosti a myšlenky na sebevraždu. Pro diagnózu deprese musí být příznaky přítomny po dobu nejméně dvou týdnů a musí způsobovat významné narušení běžného života jednotlivce.
Psychické příznaky deprese
Deprese se projevuje především ve změněných náladách, prožitcích a
psychických stavech:
Tělesné projevy deprese
Kromě psychických příznaků se deprese může projevovat fyzickými
problémy:
„Deprese je vážné onemocnění, které může mít hluboký dopad na život jednotlivce. S vhodnou léčbou a podporou je však možné řídit příznaky a žít plný a šťastný život. Je důležité rozpoznat příznaky deprese, hledat pomoc, když je to potřeba, a podporovat ty, kteří s ní bojují."
Deprese je u žen diagnostikována až dvakrát častěji, než u mužů. Důvod, proč to tak je, není zcela známý, zřejmě je deprese u žen častější a zároveň se může projevovat jinak než u mužů a být tak snadněji rozeznatelná. Mezi možné příčiny by mohly patřit i hormonální faktory, nebo třeba fakt, že ženy jsou ve větším riziku, že budou vystaveny nepříznivým životním událostem v dětství i dospělosti.
Projevy deprese u žen
Projevy deprese u mužů
Deprese může postihnout jednotlivce v jakémkoli věku, od dětství po stáří. Příznaky a léčba se mohou lišit v závislosti na věku a životních okolnostech jednotlivce.
Častěji vzniká jako reakce na situaci, například problémy ve škole, šikanu nebo rodinné problémy. V dětství i adolescenci se častěji deprese může projevovat podrážděností.
Může být spojena s hormonálními změnami, sociálním tlakem a přechodem k dospělosti. Adolescenti jsou na výkyvy nálady citlivější a zároveň nemusí mít ještě tolik rozvinuté zvládací schopnosti, jako dospělí.
Může se rozvíjet v reakci na různé stresující situace, potíže v práci, ekonomické potíže, problémy v rodině. Čím dříve se objeví, tím větší je tendence k chronicitě.
Může být spojena s chronickými zdravotními problémy, ztrátou blízkých nebo izolací. Častěji se také projevuje prostřednictvím tělesných příznaků.
Odborník na diagnostiku deprese je psychiatr, ale
z dlouhodobých sledování je známo, že pacienti trpící depresí se často
nejprve obrátí na svého praktického lékaře. Praktičtí lékaři často
dokáží základní léčbu deprese zahájit a také mohou mít výhodu v tom,
že pacienta znají dlouhodobě a mohou tak v některých případech lépe
hodnotit změny stavu. Standardem diagnostiky deprese ale zůstává
psychiatrické vyšetření, které obvykle probíhá podobou
semistrukturovaného rozhovoru. Psychiatr při něm
zhodnotí projevy potíží pacienta v kontextu dalších informací.
V první řadě je při vyšetření zásadní vyloučit jiné
příčiny deprese. Pokud lékař zhodnotí, že stav pacienta by mohl
mít příčinu v tělesném onemocnění, může provést například odběry
krve, nebo pacienta odeslat k dalšímu specializovanému vyšetření. Ve
druhé řadě je potřeba rozlišit, zda depresivní příznaky nejsou
součástí jiné psychiatrické poruchy, zejména závislosti na alkoholu či
drogách.
Existují také škály, pomocí kterých se může závažnost depresivních
příznaků hodnotit, v případě nutnosti může pacienta vyšetřit
i klinický psycholog. Další zásadní prvky, které
psychiatr hodnotí jsou pak rizika, jako jsou například sebevražedné
myšlenky, ale také sociální zázemí pacienta a pomoc, kterou mu poskytuje
okolí. Kromě diagnózy pak musí lékař rozhodnout i o vhodném léčebném
postupu.
Rozhodnutí o léčbě by se mělo zakládat na úvaze lékaře a
preferencích pacienta. U závažné deprese s vysokým rizikem dopadů na
zdraví a život je na místě hospitalizace na psychiatrickém oddělení a
lékař často musí o postupu léčby rozhodovat s větší razancí. Léčba
se obvykle skládá z psychoterapie a užívání
medikace. V závažných případech se také používá
elektrokonvulzivní terapie. Mezi další způsoby léčby může patřit
fototerapie, nebo magnetická stimulace mozku. K novým metodám léčby pak
můžeme řadit například léčbu ketaminem, který byl původně užíván
jako anestetikum.
Z hlediska rozhodování o léčbě platí, že u mírné deprese je možné
začít psychoterapií, nebo předepsáním léků. Při středně těžké a
těžké depresi by měla léčba vždy zahrnovat i medikaci, případně
kombinaci těchto dvou postupů.
Terapie jako první krok léčby
Psychoterapie je metodou první
volby u mírnějších forem deprese.
Lékař se obvykle orientuje dle preferencí pacienta, ale významnou roli hraje
také dostupnost psychoterapeutické péče. Výhodná může být
psychoterapeutická léčba v situaci, kdy je deprese významně ovlivněná
vnějšími faktory. Psychoterapie může cílit na podporu zvládání
řešení problémů, nebo například na změnu naučených reakcí pacienta,
které potíže udržují. Svoje místo proto také má v léčbě
chronických depresí. U akutně probíhající těžké deprese je
většinou omezena na metody behaviorální aktivace, které jsou zaměřené na
bezprostřední postupnou změnu chování.
Existuje několik typů psychoterapie. Kognitivně
behaviorální terapie se například zaměřuje na myšlení a změnu chování
a řadí se mezi prozkoumané a efektivní metody. Další typy psychoterapie se
zaměřují na vztahy s lidmi v okolí, na vědomé a nevědomé psychické
procesy a na subjektivní prožívání a autentické hledání smyslu života.
Všechny terapeutické směry v podstatě směřují k podpoře pacientova
zvládání a změně nefunkčních vzorců chování a interakcí
s druhými.
Kognitivně behaviorální terapie (KBT)
Kognitivně behaviorální terapie je jeden ze směrů zaměřený i na léčbu deprese. Zaměřuje se na změny v myšlení pacienta, za příčinu deprese považuje negativní postoj k sobě, druhým i světu. Snaží se o změnu dysfunkčních přesvědčení pacienta a racionálnější pohled na situaci, která je často v mysli pacienta výrazně negativnější, než ve skutečnosti. Ruku v ruce s tím pak jde plánování denních aktivit, podpora funkčních zvládacích strategií a odstranění chování, které depresivní náladu udržuje. Zejména u chronických potíží pak bývá často potřebné zaměření na emoční prožívání.
Jak KBT funguje
Prvním krokem v kognitivně behaviorální terapii je identifikace přesvědčení a myšlenek, které vedou k negativním emocím. Když je pacient dokáže rozlišit, pracuje na jejich zpochybňování a snaží se nalézt racionálnější, vyváženou perspektivu. Přitom se s terapeutem zaměřuje také na změnu chování, řešení problémů, komunikaci s druhými, plánování času a učení se novým dovednostem. Terapie je často prakticky zaměřená a cílená na současné potíže.
Výhody KBT a komu může pomoci
Kognitivně behaviorální terapie je systematický a účinný přístup. Kromě bezprostředního účinku je výhodou terapie to, že se zaměřuje i na změny chování a myšlení, které mohou mít dlouhodobější protektivní účinek. Výhodou KBT je také strukturovaný přístup a krátkodobější praktické zaměření. Díky její strukturovanosti lze KBT skvěle digitalizovat. Využít ji mohou tedy i ti, pro které je dojíždění k terapeutovi časově nevýhodné.
Nevýhody KBT a kdo by měl využití zvážit
Kognitivně behaviorální terapie není vhodná jako samostatná terapie pro pacienty, kteří mají závažné příznaky deprese. V případě pacientů s komplexními emočními problémy a traumatickými zkušenostmi je nutné kombinovat terapeutické přístupy a zařadit i jiné techniky zaměřené na zpracování emocí. V tomto případě více záleží na zkušenostech terapeuta a jeho schopnosti jednotlivé přístupy integrovat.
Jak s KBT začít
S kognitivně behaviorální terapií lze začít vyhledáním terapeuta s odpovídajícím vzděláním. Seznam terapeutů věnujících se KBT nabízí například webový adresář České společnosti kognitivně behaviorální terapie. Je také možnost využít internetový program založený na principech KBT. Skvělou variantou online KBT jsou digitální terapeutické programy Mindwell.
Psychoterapie obecně není vhodná pro pacienty, kteří nemají zájem o spolupráci, kterou psychoterapie vyžaduje. Pokud jsou přítomny tělesné nebo psychické příznaky, které psychoterapii znemožňují, měly by být tyto příznaky léčeny jako první ještě před zahájením psychoterapie.
Antidepresiva a léky na předpis
Antidepresiva by měla být vždy podávána v případě, že deprese
dosahuje alespoň střední závažnosti. Zdá se, že nejspolehlivěji fungují
u těch pacientů, u kterých jsou potíže nejzávažnější. Jejich
užívání je také nutné vždy, kdy jsou příznaky tak závažné, že
znemožňují použití jiných léčebných postupů. Léky první volby jsou
v současnosti ty, které nazýváme inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), k nejčastěji předepisovaným
patří například escitalopram, sertralin.
Tyto léky neúčinkují hned, na pozitivní efekt se může čekat i šest
týdnů. Působí na depresivní i úzkostné příznaky. Obecně se jedná
o dobře tolerované léky, ale při nasazování jsou časté mírné
nežádoucí účinky, jako je například nevolnost, třes, únava,
přítomno může být i zdánlivé přechodné zhoršení úzkostnosti či
nespavosti. Z dlouhodobého hlediska se často vyskytují poruchy v sexuální
oblasti, které však obvykle odezní po vysazení léků.
Kromě léků ze skupiny SSRI existují i další
antidepresiva. Lékař se může rozhodnout je použít, jestliže
předepsané léky nemají dostatečný účinek, nebo pokud chce ovlivnit
některé specifické příznaky, jako je například nespavost. Existuje více
nových léků, které mají inovativní mechanizmy účinku. I starší typy
antidepresiv mohou být velmi účinné, ale mívají také výraznější
nežádoucí účinky. V každém případě je nutné zvážit přínos a
riziko podávání léků a posoudit individuální riziko nežádoucích
účinků i interakci s jinými podávanými léky. Na druhou stranu existují
i léky, které mohou být bezpečně podávány i těhotným a kojícím
ženám a dětem.
Existují určité strategie, které mohou pomoci snížit riziko výskytu
deprese nebo zhoršení aktuálního stavu. Tyto zahrnují především
udržování zdravého životního stylu, vyhýbání se alkoholu a drogám,
udržování sociálních vztahů a řešení stresu.
Fyzická aktivita zlepšuje náladu i zdraví
Fyzická aktivita je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak řešit a předcházet depresi. Cvičení může v některých případech mít srovnatelnou účinnost s užíváním léků. Pravidelná fyzická aktivita může také pomoci zlepšit kvalitu spánku, zvýšit sebevědomí a snížit úzkost.
Kvalitní vztahy zvyšují pocit štěstí
Sociální podpora je klíčovým prvkem v léčbě a řízení deprese.
Mít silnou sociální síť přátel, rodiny a kolegů může pomoci
jednotlivcům cítit se méně izolovanými a více spojenými s komunitou.
Komunikace o svých pocitech a zkušenostech může být také terapeutická a
může pomoci lidem lépe rozumět a řešit svou depresi.
Správná výživa je základem pro zdravou mysl
Správná výživa hraje klíčovou roli v duševním zdraví. Konzumace vyvážené stravy obsahující čerstvé ovoce a zeleninu, bílkoviny a zdravé tuky může pomoci regulovat náladu a zlepšit celkovou pohodu. Roli také hraje pravidelný jídelní režim.
Pro zvýšení psychické odolnosti, je možné také užívat
výživové doplňky. Rozhodnutí o užívání jakýchkoliv
látek je vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem a v kontextu
dostupných informací se na ně nedá pohlížet jako na alternativu léčby
deprese.
Deprese může mít hluboký dopad na život jednotlivce, ovlivňuje jeho
schopnost pracovat, studovat, vytvářet a udržovat vztahy, a dokonce
i vykonávat běžné denní činnosti. Mnoho lidí s depresí také zažívá
fyzické symptomy, jako jsou například bolesti hlavy, bolesti
svalů nebo zažívací problémy.
Deprese nemá vliv pouze duševní zdraví jednotlivce, ale může mít také
závažné dopady na fyzické zdraví.
Lidé s depresí mohou zažívat chronickou bolest, srdeční onemocnění,
zvýšené riziko hypertenze a další zdravotní problémy. Je důležité si
uvědomit, že tyto fyzické příznaky nejsou jen výsledkem samotného stresu
nebo úzkosti, ale mohou být přímo spojeny s chemickými nerovnováhami
v mozku způsobenými depresí.
Na společenské úrovni deprese zvyšuje náklady na zdravotní péči, snižuje produktivitu a může vést k většímu výskytu sebevražd. Je to také jedna z hlavních příčin invalidity na celém světě.
Existuje mnoho mýtů a nesprávných představ o depresi, které mohou
bránit lidem v hledání pomoci. Některé z nejběžnějších
mýtů zahrnují přesvědčení, že deprese je známkou slabosti, že
se dá jednoduše „překonat“ nebo že je to jen „smutek“. Je
důležité rozpoznat, že deprese je skutečné a vážné onemocnění, které
vyžaduje léčbu.
Pokud máte podezření, že někdo, koho znáte, trpí depresí, je důležité nabídnout podporu a porozumění. Můžete povzbudit tuto osobu, aby vyhledala odbornou pomoc, poskytnout jí informace o depresi a léčbě, nebo nabídnout svou společnost. Je také důležité se vyvarovat kritiky nebo soudů a být trpělivý a empatický.
Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.
Studium všeobecného lékařství jsem absolvoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia jsem pracoval jako psychiatr ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde jsem dokončil specializaci v oboru psychiatrie. Na psychoterapeutickém oddělení jsem pak pracoval s pacienty s úzkostnými poruchami, poruchami nálady i poruchami osobnosti a věnoval se skupinové i individuální psychoterapii. Nyní pokračuji v rozšiřování vzdělání v oboru pedopsychiatrie na Dětské psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Motol, kde sbírám zkušenosti s léčbou děti a adolescentů. Absolvoval jsem také výcvik v kognitivně behaviorální terapii a kurz v terapii zaměřené na schémata.
Odborné rady a odpovědi na vaše dotazy, a to z pohodlí vašeho domova.