Zánět šlach: příznaky, příčina a léčba

Šlachy tvoří spojení mezi svalem a kostí. Šlacha je složena z kolagenních vláken, která jsou krytá vazivem. Jejich hlavním úkolem je přenos svalové síly a rozpohybování těla. Pokud dojde k jejich zanícení, jedná se logicky o velmi nepříjemný a bolestivý stav, který komplikuje náš běžný pohyb. Zánět se může objevit v jakékoliv ze šlach v těle. Nejčastěji se s ním však setkáváme v oblasti předloktí a rukou.

Tyto části jsou při práci i volnočasových aktivitách nejvíce svalově namáhavé a v důsledku často se opakujících či rizikových pohybů se mohou šlachy zanítit. Dobrou zprávou ale je, že léčba nebývá problematická a že existuje poměrně snadná prevence proti přetížení šlach.

Jak již víte, šlachy jsou vazivové úpony, které jsou v jednom místě přichycené ke svalu a v druhém místě ke kosti. Kromě povrchové okostice zasahují některá vlákna i do hlubších vrstev kosti. Šlachy jsou dále uložené v takzvané šlachové pochvě, cože je tekutinou vyplněný obal z pojivové tkáně, který šlachu obklopuje, chrání a zajišťuje díky vnitřní kapalině její promazávání pro hladké klouzání. Na základě této struktury můžeme rozlišit, v jakém místě zánět šlach vznikl:

 

• Zánět šlachy,
• Zánět šlachové pochvy,
• Zánět napojení šlachy na kost.

 

Možná je i kombinace těchto typů. K tomu dochází zejména v rozsáhlých případech, kdy se zánět v těle začne šířit.
 

Tendinitida (zánět šlachy)

Jedná se o zánět samotné šlachy. Tento problém patří k nejběžnějším. Často se nepřesně o tendinitidě hovoří jako o zánětu jakékoliv šlachové části. Mimo lékařskou praxi však není zpravidla nutné definovat, zda je postižená přímo šlacha nebo její okrajové části. Příznaky bývají ve všech případech stejné.
 

Tenosynovitida / Paratenonitida (zánět šlachové pochvy)

Název tenosynovitida a paratenonitida se liší podle toho, jaký obal šlachy se zanítil. Některé šlachy v těle (např. Achillova šlacha), mají obal nazývaný paratenon, zatímco jiné šlachy (např. v zápěstí a v ruce) jsou obklopeny jiným typem tkáně, který se nazývá synoviální pochva. Když se zanítí paratenon, hovoříme o paratenonitidě; když synoviální pouzdro, jedná se to tenosynovitidu. Často jsou však tyto pojmy zaměňované.
 

Entezopatie (zánět napojení šlachy ke kosti)

Entezopatie v úponech šlach je více riziková než předchozí typy, protože se týká nejen měkké ale také kostní či kloubní tkáně, do které může zasahovat. Oblast napojení je navíc důležitou částí šlachy, která nenahraditelně zajišťuje pohyblivost a přenos síly. Kromě samotného zánětu je entezopatie problematická i kvůli obtížnému hojení a často chybnému srůstání mikroskopických poranění při stálém nebo náhlém zatěžování. Během hojení také může docházet ke kostnatění tkáně, což má negativní vliv na hybnost a celkovou správnou funkčnost šlachy.

 

Zánět šlach se nevyhýbá lidem žádného pohlaví ani věku. Všeobecně ale lze říct, že riziko se zvyšuje věkem, protože s přibývajícími roky šlachy postupně ztrácejí svou pružnost. To ovšem neznamená, že mladým lidem by zánět šlach nehrozil. Naopak velmi častý bývá při zatěžujících aktivitách, které jsou obvykle výsadou pracujících nebo sportujících jedinců. Také se může pojit s dalšími zdravotními potížemi různého charakteru. Celkově mezi nejčastější příčiny zánětu šlach patří:

 

• nadměrné namáhání a opakované pohyby 
• nedostatečné zahřívání a protahování před sportem
• trauma a poranění šlachy 
• infekce šlachy
• autoimunitní poruchy
   

Nadměrné namáhání a opakované pohyby

Nejčastější příčinou zánětu šlachy v ruce a v noze je pravidelně se opakující pohyb bez dostatečného času na regeneraci. Ačkoliv pro vás v danou chvíli nemusí být činnost fyzicky namáhavá, šlachy jednostranným mechanickým zatěžováním trpí.

 

Příčinou zánětu šlach tak mohou být sportovní aktivity založené na pravidelných pohybech – například tenis, golf, hod oštěpem či baseball. U nich se nejčastěji vyskytuje zánět šlach v lokti, respektive spojení svalu paže s loketní kostí – zánět úponu k vnější straně lokte se nazývá tenisový loket a zánět k vnitřní straně pak golfový loket neboli oštěpařský loket či baseballový loket. U těchto sportů se také objevuje zánět šlach zápěstí a zánět šlach ramene. Běžci zase často trpí na zánět Achillovy šlachy, popřípadě zánět šlach v nártu a v kotníku. Výjimkou není ani zánět šlach v koleni.

 

Vedle sportu jsou velmi častou příčinou zánětu šlach také povolání s jednostrannou zátěží. Nejedná se jen o manuální práce jako dělník, tesař či malíř pokojů. Do rizikové skupiny patří rovněž například kadeřníci a hráči na hudební nástroje. Také IT sektor či lidé pracující v kanceláři mohou při obsluze počítače trpět na zánět šlach v zápěstí. 

 

Kromě pohybové zátěže zvyšují riziko zánětu šlach i další přídavné faktory jako silné vibrace některých strojů, které musíte při práci držet v rukách – například sbíječka, vrtačka a jiné.

 

Nedostatečné zahřívání a protahování před sportem

Další příčinou bývá náhlé zvýšení aktivity svalu. Zde hrozí poškození (natažení až natržení) jak svalu samotného, tak také jeho šlachového úponu ke kosti. Avšak svalová vlákna jsou méně odolná a proto se při prudkém nebo nenadálém zatížení poškodí s větší pravděpodobností než pevnější a pružnější šlachy.

Jedná se zejména o situace, když netrénovaný člověk zkusí naráz podat vysoký výkon, nebo když zatížíte svou pohybovou soustavu bez předchozí přípravy, jako je stretching a zahřátí se před sportem. Zánět šlachy z nedostatečného protažení a zahřátí vzniká často v oblasti nohou – zde se jedná zejména o zánět šlach kolene. Například při posilování nebo stěhování těžkých předmětů se ale nevyhýbá ani oblastem zad, krku nebo rukou.

 

Trauma a poranění šlachy

Zánět šlach může být doprovodným jevem také při poranění šlach ostrým či tupým předmětem. Opět je ale nutné připomenout, že šlacha sama o sobě praská nebo se zvenčí poškodí méně často než sval a dokonce i méně často než kost.

 

K zánětu šlach v důsledku traumatu nemusí dojít jen po velkých zraněních. Typickým příkladem je takzvaný lupavý neboli skákavý prst. Jedná se o zánětlivé poškození šlach s jejich obaly, což vede k jejich zesílení. Pokud se v oblasti prstů některá šlachová vlákna přetrhnou a srostou do podoby shluku, který má problém se dostat přes svůj obal a kolem kosti, vzniká omezení pohybu v podobě obtíženého propnutí prstu. Když prst i přes vnitřní mechanický odpor narovnáte, dojde k typickému lupnutí či přeskočení – od toho také získala tato zdravotní komplikace svůj název. Potíže se obvykle časem zhoršují a je nutná chirurgická oprava. Zajímavostí je, že skákavý prst se často vyskytuje společně s artritidou, cukrovkou, syndromem karpálního tunelu či u lidí, kteří docházejí na dialýzu. Není to však nezbytným pravidlem.

 

Šlachy jsou k zánětu náchylné nejen v průběhu traumatu, ale také po jeho vyléčení. Pokud byla jednou šlacha prasklá či natržená, může se stát, že bude citlivěji reagovat na námahu v důsledku opakujících se pohybů či na zvýšenou zátěž bez protažení nebo zahřátí.
 

Infekce šlachy

Infekční nebo také bakteriální zánět šlach či hnisavý zánět šlach není tak častý jako předchozí typy. O to více je však bolestivý a závažný. Důležitá je včasná léčba. Kromě omezení v každodenním životě zde více než u ostatních typů hrozí nenávratné poškození v důsledku odumření postižené šlachy. Infekční zánět šlach na rozdíl od předchozích příčin sami doma nevyléčíte a nelze mu vždy účinně předcházet.

 

Bakterie se do šlach zpravidla dostanou z okolí otevřenou ránou či z jiného místa v organismu – nejčastěji se jedná o kožní infekce, infekce měkkých tkání, střev nebo gynekologické infekce. Také hrozí následné šíření infekčního zánětu ze šlachy do ostatních částí těla. 
 

Autoimunitní poruchy

Zánět šlach může být vyvolaný i autoimunitní poruchou, kdy tělo spustí imunitní reakci proti vlastní tkáni, způsobí v ní zánětlivost a postupně ji začne poškozovat. V takovém případě mluvíme o revmatickém zánětu šlach, který má chronickou podobu. Již podle názvu se toto onemocnění podobá revmatoidní artritidě. Ta však postihuje klouby (především v kolenou, zápěstí a v prstech), zatímco revmatický zánět šlach se týká pojiva mezi svalem a kostí.

 

Autoimunitní zánět šlach nemusí jít vždy ruku v ruce s revmatoidní artritidou, avšak často se vyskytují společně buďto kvůli celkové poruše imunity nebo z důvodu rozšíření zánětu z kloubu na okolní měkké tkáně.

 

Zpočátku se revmatický zánět šlach projevuje otoky a ztuhlostí; zejména ráno. Postupně se přidává také bolestivé snížení pohyblivosti. Velmi důležitá je včasná diagnostika. Čím dříve se zahájí léčba, tím je větší šance, že nemoc nezpůsobí tak velké nevratné následky v podobě trvalé bolestivosti a omezení hybnosti.

 

V první řadě je zapotřebí vyloučit dlouhodobé nepřirozené pohyby, které dostávají šlachy do napnutých či stlačovaných pozic. S tím souvisí především provádění správné techniky při sportu a používání ergonomického vybavení; například vertikální myši při práci na počítači nebo vhodně zvolené obuvi při jakékoliv chůzi (správná velikost a střih, dostatečné polstrování, ne příliš vysoký podpatek a naopak pro běh dostatečně velký drop – rozdíl mezi výškou paty a špičky).

 

Pokud při práci nebo volnočasové aktivitě zatěžujete šlachy jednostranně, nezapomínejte si dělat občasné přestávky. Namáhaná část potřebuje dostatečný čas na odpočinek a regeneraci. Také je dobré do svého denního programu zařadit aktivitu, která vybočuje z normy a umožní šlachám pohyb v jiném postavení. Ideální je například jednoduché protahovací cvičení. Také nezapomínejte na rozhýbání a zahřátí před sportovním výkonem. Pokud nejste zvyklí sportovat, zařazujte fyzickou aktivitu do svého života postupně, nikoliv naráz v podobě extrémní zátěže.

 

Doba, jak dlouho se léčí zánět šlach, bude záviset na míře poškození, na jeho typu i na dodržování léčebných postupů. V počátečních stádiích může odeznít již za pár dní. Někdy však přetrvává až 4 až 6 týdnů. Pokud je se zánětem šlachy spojené i její poškození, bude srůstání trvat spíše měsíce než týdny.

 

První pomoc při zpozorování příznaků je vyřadit nebo alespoň co nejvíce omezit pohyb, který je pro vás bolestivý. Snížení zátěže je celkově nejúčinnější léčbou. V počátcích může problém vyřešit jen samotný odpočinek, u pokročilejšího zánětu šlachy vám lékař postižené místo zafixuje pomocí ortézy (tu si můžete pořídit i sami), dlahy či ve vážnějších případech i sádrou.

 

Od bolesti vám uleví především mast na zánět šlach, svalů a kloubů – například Voltaren, Lioton, Dolgit či Ibalgin. V případě, že vám tyto povrchově aplikované gely dostatečně nezaberou, můžete dočasně použít i volně prodejné léky pro tišení bolesti s perorálním podáním ve formě tablet.

 

Proti otoku pomáhá kromě výše zmíněných mastí na zánět šlach i chlazení pomocí studených obkladů nebo ledu. Dávejte si ale pozor na správnou domácí diagnózu, zda se nejedná o kloubní potíže, které jsou se zánětem šlach někdy zaměnitelné a kterým naopak prospívá teplo. Z tohoto důvodu je lepší i při mírnějších problémech navštívit lékaře. S odbornou diagnózou získáte jistotu správného postupu. Při zánětu šlach v ruce nebo v noze také proti otoku pomůže postiženou končetinu při odpočinku zvednout nahoru nebo použít kompresní rukavice či punčochy.

 

Při vážnějším průběhu vám váš lékař může předepsat kortikosteroidy, které mají za úkol utlumit zánětlivost šlachy. Na bakteriální zánět šlachy pak dostanete antibiotika. V některých případech je také nezbytné provést chirurgický zákrok. Jemu se nevyhnete například po špatném srůstu poškozené šlachy či v případě nutnosti vyjmutí její nevratně odumřelé části.

 

Po kompletním odeznění zánětu vám pro obnovení původní pohyblivosti a pro předcházení dalším potížím pomůže rehabilitace a fyzioterapie. Účinné je provádět cvičení s excentrickou kontrakcí, kdy dojde k natažení svalu se šlachou do krajní polohy. Léčba také může být doplněná podpůrnými fyzikálními terapiemi, jako je například ultrazvuk, laser či rázová vlna.

 

Mezi alternativní léčebné metody zánětu šlach patří například akupunktura, masáže nebo tejpování, které v místě postižení slouží jako opora, aby si šlachy odpočinuly. Při již vzniklých obtížích se nejčastěji využívá pevné tejpování na zánět šlach v ruce nebo v achillově patě, které vám pomůže překonat obtíže při běžných denních činnostech a pohybech. 

 

Mezi babské rady na zánět šlach se pak řadí bylinky jako kaštan koňský s účinnou látkou aescin, nebo kostival s účinnými látkami alantoin a kyselina rozmarýnová. Pro vnitřní užívání se doporučuje kůra stromu Boswellia serrata, která obsahuje velké množství boswellových kyselin, jež bojují proti zánětlivému procesu v těle. Pro obnovu kolagenových vláken se hodí podpůrné prostředky jako vitamín C či přímo kolagenové doplňky stravy, glukosamin, chondroitin, MSM a další látky, které se nacházejí v doplňcích stravy pro klouby a ze kterých mohou benefitovat i šlachy.

 

Zánět šlach není nic příjemného. Především bolest šlach na ruce nebo na noze výrazně komplikuje běžný život a přináší omezení v práci i ve volnočasových aktivitách. V případě neléčení hrozí chronická bolest, postupné rozšíření zánětu do dalších částí a hlubších vrstev šlachy i postižení okolní tkáně. V nejzávažnějších případech může dojít až odumření šlachy.

Zánět šlach nejčastěji způsobuje jednostranné zatěžování nebo naopak náhlá námaha. Nejlepší prevencí je proto pravidelný odpočinek a rozmanitý pohyb s protahováním a zahříváním se před větším výkonem. V některých případech ale mohou mít problémy se šlachami na svědomí také bakteriální infekce či auto-imunitní poruchy.

 

Bolest šlach při zánětu je velmi nepříjemná a má tendenci se bez odpovídající léčby časem zhoršovat. První pomocí je klidový režim, chlazení a protizánětlivá mast na zánět šlach, svalů a kloubů. Zánět šlach rozhodně nepodceňujte a v případě problémů raději vyhledejte lékaře. Včasná léčba je účinná, poměrně rychlá a zamezí trvalému poškození pohybové soustavy.

 

Tento článek slouží pouze pro informativní účely a nenahrazuje konzultaci s lékařem.

 

 

https://www.he­althline.com/he­alth/tendonitis-of-wrist#symptoms

https://fyzio­klinika.cz/po­radna/clanky-o-zdravi/473-zanet-slach

https://www.ste­fajir.cz/zanet-slach

https://www.wi­kiskripta.eu/w/Pra­covn%C3%AD_z%C3­%A1t%C4%9B%C5%BE_a_mus­kuloskelet%C3%A1ln%­C3%AD_onemocn%C4%9Bn%C3%­AD