Antidepresiva

Dobrý den,

následující odpověď prosím berte spíše jako pomůcku pro diskuzi s lékařem o léčbě, nikoliv jako návod jak si samovolně upravovat léčbu.

U panicko-úzkostné poruchy se jako základní a nejlépe ověřená léčba běžně používají antidepresiva SSRI (sertralin) nebo SNRI (venlafaxin), protože přímo snižují frekvenci panik a dalších typů úzkosti. Tedy prvním komentářem je, zda existuje důvod proč se nezačala léčba některým z těchto léčiv.

Mirtazapin se u úzkostí používá spíše alternativně, hlavně když dominuje nespavost nebo nechutenství, ale dávka 75 mg je neobvyklá (užívá se spíše 15 mg u nespavosti a u úzkostí většinou 30 mg nebo 45 mg) a je na místě se ptát, jaký má smysl a zda nepřináší víc tlumení než skutečný antianxiózní efekt.

Trazodon může úzkost a spánek zlepšit, ale není typickou léčbou panické poruchy a v kombinaci s mirtazapinem (navíc pokud je podáván v uvedené dávce) se účinek často jen překrývá v sedaci, aniž by se zásadně řešilo jádro úzkosti.

Správně vedená léčba úzkostné poruchy obvykle stojí na jednom cíleném léku s dostatečnými důkazy účinnosti (např. Sertralin, Citalopram, Escitalopram), podávaném v odpovídající dávce a po dostatečně dlouhou dobu, a případné tlumící léky se používají jen přechodně.

Zásadní součástí by měla být kognitivně-behaviorální terapie, která učí pracovat se strachem z tělesných příznaků, mění katastrofické interpretace a snižuje riziko návratu potíží i po vysazení léků.

Proberte tento text s lékařem, je možné že dojde k úpravě léčby, nicméně vycházím pouze z vašeho krátkého dotazu a neznám všechny aspekty, tedy zda je tento scénář aplikovatelný na vaší situaci se odvíjí především od komorbidit.

S pozdravem

Pavel Horký